Příroda se setkává s architekturou

Od začátku bylo jasné, že tento nový domov musí být nejen obrovský, ale také co možná nejbližší přírodě: celková koncepce od krajiny až po architekturu. Výsledek odpovídá moderní filozofii zoologických zahrad a druhovému chovu zvířat, které vycházejí z vegetace thajského národního parku Kaeng Krachan, který dal název nově vzniklému slonímu parku.

Příroda pod střechou

Výchozí situace byla vzrušující výzvou pro švýcarské studio Markus Schietsch Architekten, které vyhrálo mezinárodní veřejnou soutěž k tomuto projektu. Pro návrh formy sloního domova založeného na práci se dřevem se architekti nechali inspirovat obrazy z rostlinné a zvířecí říše. Mimořádným prvkem jejich přírodního obydlí, které bylo dokončeno v červnu 2014, je střecha o rozloze 6 800 metrů čtverečných, vyrobená z třívrstvých desek ze smrkového dřeva. Navzdory své velikosti zapadá plošně zakřivená dřevěná střecha výborně do okolní krajiny.  Lesní porost a stavba tvoří vzájemnou symbiózu; v popředí je ničím nerušený přírodní zážitek – pro člověka i pro zvířata.

Hra světla a stínu

Střecha a fasáda vytváří vzdušný příkrov, ve kterém mohou návštěvníci pozorovat sloní svět jako z divoké dráhy a dokonce je zblízka pozorovat při koupání. Podobně jako střecha z listů uvnitř tropického pralesa propouští filigránová, lamelová střešní konstrukce sluneční světlo a umožňuje působivou hru světla a stínu. Optika samotného stropu se proměňuje díky charakteristické lazuře, kterou je smrkové dřevo natřeno. „Bezbarvou lazuru ADLER Lignovit Lasur jsme decentně smíchali s barevnými pigmenty a stříbřitou lazurou ADLER Lignovit Platin, čímž jsme docílili živého vzhledu, který se mění s úhlem dopadajícího světla“, vysvětluje vedoucí architekt projektu Philipp Heidemann. Kromě přirozeně působící povrchové úpravy slabovrstvé lazury Lignovit nadchla architekty zejména péče, které se jim dostalo ze strany týmu společnosti ADLER: „Jedinečná receptura pro odstín lazury spodní strany střechy a fasády sloního příbytku byla vyvinuta díky rozsáhlému procesu vzorování“, tvrdí Heidemann.

Díky síťované transparentní konstrukci střechy se nechce nikomu ani věřit, že tato na pohled lehce se vznášející střecha o rozpětí 80 metrů je ve skutečnosti velmi těžká – podobně jako obyvatelé tohoto příbytku, kteří se i přes svoji tunovou zátěž procházejí po svém novém domově lehkým krokem.